Kontakt

ICQ: 111611084
skype: tstrych@outlook.com
Twitter: TMScz
 

Jak jsem se vracel k rybařině

16.9.2011 NOVINKA Trvalý odkaz

O rybařině jsem vždycky věděl, že je to nádherný sport. Jako dítě mě s sebou táta brával na ryby, jezdili jsme na chatu na Nechranickou přehradu a mě se to zalíbilo tak, že jsem časem začal na ryby chodit sám. Začínal jsem na malých rybnících po sousedních vesnicích, s povolenkou tehdy za 10Kč/den:), ale to bylo časem málo a já chtěl víc.

Táta, tou dobou už nerybář, si tedy kvůli mě obnovil členství v MO, já se také stal členem ČRS a začal mě vozit po okolních rybnících a pískovnách. Pro mě to bylo něco nového. Možnost chytat na větších vodách, možnost chytit větší rybu. Jenže tátova pracovní vytíženost mu nedovolovala být u vody moc často a jezdit "někam dál", takže námi nejčastěji navštěvovaný revír byla Proboštská jezera a pískovny kolem. Ani nevím, jestli jsem tam někdy chytil rybu, přeci jen už je to 15let, ale myslím, že ani ne.

Pak přišlo období střední školy a fenoménu konce 20. století - počítačů. Tím pro mě rybařina skončila. Nejbližší vodu jsem měl 10km daleko a jediná možnost jak se tam dostat, byla na kole. Táta s rybařinou také přestal a já jsem období puberty proseděl u počítačů. Pravda, nyní mě to živí, ale kdyby to šlo vrátit zpět, neváhal bych. Ten čas šel využít určitě lépe a příjemněji... ale to je na jiné povídání.

Čas šel dál a zbytky mé rybářské výbavy se přikryté vrstvou prachu válely pod postelí. Někdy na jaře loňského roku (2010) jsem si začal říkat, že by bylo fajn se zase někdy podívat k vodě, odpočinout si, užít si klidu a možná si i chytit nějakou tu rybu. Navíc tehdejší přítelkyně se začala aktivně věnovat koňům a mě zkrátka chyběl nějaký ten sport, kterému bych se také věnoval. Jenže to byla jen slova a k ničemu z toho jsem se nedostal...

Letos na jaře se to ale zlomilo. 1.4.2011, na firemní akci na Orlíku. Bylo krásné počasí, tak jsem se šel podívat k nedaleké přehradě. Došel jsem ke sluncem prohřáté zátoce a první věc která mě napadla, nebylo nic jiného, než že by bylo fajn si tady posedět a zarybařit. Že mi to zkrátka chybí. Rozhodl jsem se na nic nečekat. Následující den jsem otočil barák vzhůru nohama a (naštěstí) našel starý rybářský lístek. Další cíl byl magistrát v Mladé Boleslavi, kde jsem si lístek obnovil a ještě ten den jsem se spojil s ekonomem MO v Benátkách nad Jizerou, který mi i ve svém volném čase ochotně vypsal povolenku. Za to mu patří velké díky, jinak bych to čekání asi nevydržel:)

A bylo to. Po 10ti letech opět člen ČRS a mohlo se jet na ryby:) Zlikvidoval jsem tuny prachu z mé staré rybářské výbavy a v tu chvíli jsem se sám sebe zeptal, jestli to myslím vážně, že s takovou hrůzou chci jet chytat ryby. Ale já v tu dobu k vodě prostě musel, ta touha nešla zastavit. Poté jsem byl samozřejmě nucen hromadu věcí vyměnit, dokoupit a hlavně - naučit se moderní kaprařině. Cesta to bude ještě dlouhá, ale věřím, že úspěšná. Ale o tom jindy:)

Petrův Zdar!

Průměrná známka: 1,00

Komentář ke článku (6)