Kontakt

ICQ: 111611084
skype: tstrych@outlook.com
Twitter: TMScz
 

Jeden a dost?

3.7.2013 NOVINKA Trvalý odkaz

Bylo mi připomenuto, že jsem si kdysi zakládal tento blog a tak jsem se rozhodl po dlouhé době něco málo napsat. Ale co? Loňskou sezónu jsem v Dubnu začal krásným 10kg šupíkem z Labe a když by mi někdo v tu dobu řekl, že je to ten rok moje jediná ryba nad 10kg, vysmál bych se mu. Ale bohužel tomu tak bylo a nezáchránilo to ani delší sezení na Nechranické přehradě, kde jsem se mohl do očí podívat jen několika cca 6kg kouskům. Zkrátka loňský rok byl co se úlovků týče neskutečná mizérie. 

Letos jsem se rozhodl pro pár změn. Začal jsem u montáží. V jednoduchosti je sice krása, ale nechal jsem se zlákat moderní dobou a kompletně je předělal. Od materiálu až po kuličku na jejím konci:) 
K vodě jsem se vydal již 14.2.. Teploty kolem nuly ani padající sníh mě neodradil. Bylo mi sice jasné, že budu bez záběru, ale chtíč je chtíč. Každý rybář to určitě zná - proč sedět doma, když se dá sedět na rybách:) Ten klid u Labe za to stál. A ano, byl jsem bez záběru:)

První ryba vlastně přišla až o 2 měsíce později. Ve večerních hodinách se na mě připlul podívat po zimě ještě vyhublý, 48cm dlouhý kapřík. Dlouhé čekání na první rybu sezóny následovalo další čekání na druhou. Ale druhý den ráno jsem se přeci jen dočkal a po propršeném ránu mě od oběda (gulášek, moc dobrej:)) vytáhlo známé pípání hlásiče. Že to je Kapr, o tom jsem nepochyboval, ale velikost jsem ze začátku moc neodhadl. Z vody se mu nechtělo, ale po necelých 15min krásného boje mi přítelkyně podebrala mou zatím životní rybu. Vypasená paní Kaprová měla krásných 12 kilogramů (83cm) a stala se tak zatím mým "osobákem". 

Bohužel na další rybu zatím čekám a trochu se obávám stejného scénáře, jako v loňské sezóně - jeden a dost. Nezbývá než doufat, že se všechny změny osvědčí, že nové "koule" budou fungovat, že počasí nám bude přát a že příroda dovolí, aby naše oblíbená řeka zůstala taková, jakou ji máme rádi a ne taková, jakou jsme ji zažili na přelomu Května a Června. 

Závěrem bych ještě chtěl od srdce poděkovat všem rybářům, kteří se podíleli na odchycení ryb z lagun, vzniklých při opět devastujících povodních. Patří jim uznání a obrovské DÍKY!

Průměrná známka: 1,25

Komentář ke článku (0)

Stručné shrnutí sezóny 2011

6.12.2011 NOVINKA Trvalý odkaz

Sezóna 2011 se pomalu a jistě chýlí ke konci a tak je čas na malé shrnutí. Sezóna, která pro mě byla po dlouhých 10ti letech opět tou „první“. Sezóna, u které jsem na začátku ani netušil, že budu ještě někdy rybařit. Jenže právě na začátku roku se hodně věcí změnilo. Padlo mnoho rozhodnutí a spolu s troškou štěstí a náhody, jsem se opět dostal k tomuto překrásnému sportu. Byla to pro mě trochu investice do nejistoty. Šel jsem do toho s tím, že „uvidím“ jak mě to bude po tak dlouhé době bavit, vlastně jsem ani neměl žádná očekávání. Ale všechno nakonec skončilo lépe, než bych čekal.

Sezónu bych rozdělil na 5 částí. Potřeboval jsem se rozchytat. Dostat se zpět do toho všeho a hlavně, co jsem v průběhu sezony zjistil, naučit se spoustě nových věcí. Začal jsem tedy jezdit na nedaleké jezero a začal zkoušet. Za první 3 měsíce jsem nachytal možná kolem 15ti kaprů. Pro mě to bylo velké číslo. V minulosti jsem takové „štěstí“ neměl.J Ale všechno to byly násaďáci a největší měl 47cm. Zkoušel jsem všelijaké vnadící směsi, různé typy nástrah, chytl jsem svého vůbec prvního kapra na Boilie!, prvního „mini“ úhoře na červíka. Ale pak přišlo období, kdy jsem neměl třeba z deseti výprav ani záběr. Začal jsem se sám sebe ptát, co dělám špatně. Změnil jsem snad všechno, co šlo. Přešel jsem na „modernější“ montáže, začal jsem jinak krmit a začal jsem víc „věřit“ Boilies.

Začátkem léta jsem se zde na MRKu seznámil s kolegou, který mě vytáhl na jeden soukromý rybník. Že prý si zachytám. A opravdu se tak stalo. Dá se říct, že jsem poznal kouzlo boiliesu v kombinaci s velkým množstvím velkých ryb na malé vodě. Na začátku jsem byl unešen, jaké ryby se dají nachytat. Během dne jsem si ale začal říkat, že by snad šli i na prázdný háček. A postupem času jsem si řekl, že už mě dlouho na takovéto vodě nikdo neuvidí. Věřím, že některé soukromé revíry mají své kouzlo. Vím, že se mnou mnoho kolegů a kolegyň nesouhlasí,  ale tohle už nemá s rybařinou nic společného. Co je na tom za „umění“ ulovit velkou rybu tam, kde malé nejsou a kde jich je takové množství? To budu radši sedět týden bez záběru a čekat, až ke mně zabloudí nějaký domorodec na některé z našich svazovek. Byla to ale další z částí mého „učení se“ moderní rybařině. Chytl jsem svou první „osmdesátku“, naučil se další nové věci. Posbíral zkušenosti, které se neztratí.

Po letní dovolené jsem se dostal na ryby s bratrancem. Pro mě tak trochu vzor. Vždycky jsem obdivoval, co dokáže nachytat za ryby. Několik několikadenních výprav naprosto předčilo mé očekávání. Zdolávání velkých kaprů v pozdních večerních hodinách, snaha o povedené fotky za pomoci všemožného přisvětlování. Nezapomenutelné zážitky s pro mě životními úlovky – vůbec prvními kapry na 10kg, které jsem kdy ulovil. Nejcennější jsou ale opět zkušenosti, rady, které mi bratránek předal. Naučil jsem se zde hodně a doufám, že to zužitkuji v přípravě na další sezónuJ

Jedna z posledních úspěšnějších výprav byla pro mě vůbec první akce na řece – na Labi. Nebudu se opakovat, jelikož tuto výpravu jsem popisoval v posledním článku, ale zatím stále platí to, že odsud mám co do délky svou největší rybu a v této sezóně třetího kapra nad 10kg. A nezapomenutelný souboj s říčním kapremJ

Konec roku už pro mě tak úspěšný nebyl. Ať už to bylo zapříčiněno mou neznalostí revírů, které jsem navštěvoval, nebo počasím, nebo špatným výběrem nástrah, vrátil jsem se do období před začátkem léta, kdy jsem na velkém množství výprav byl bez záběru. Radost už mi udělalo jen pár na přívlač chycených okounů. V tu chvíli to zamrzí, ale z každého neúspěchu je třeba si vzít ponaučení a stejné chyby nedělat příště znovu.

Tak jako tak, sezóna to pro mě byla úspěšná, i když co do počtu ryb se to někomu může zdát směšné. Z žádných cílů a nejistoty, zda budu v rybařině pokračovat bylo několik úžasných výprav, povedených fotografií a hlavně ujištění se, že rybařina je přesně to co jsem potřeboval. To, co mi těch 10let chybělo.

Závěrem bych chtěl poděkovat bratránkovi za všechny ty rady, které mají pro mě cenu zlata a hlavně za to, že jsem měl možnost s ním rybařit. Takže, „Díky JirkoJ“.

Pokud jste to někdo dočetl až sem, tak Vám děkuji. Nejsem zrovna spisovatel, ale rád se podělím o své skromné zážitkyJ

A jelikož se blíží konec roku, tak mi dovolte Vám všem rybářům a rybářkám popřát krásné Vánoce a hodně úlovků v roce 2012.

Petrův Zdar!

Průměrná známka: 2,00

Komentář ke článku (4)

Poprvé na Labi

28.9.2011 NOVINKA Trvalý odkaz

Když mi bratránek den před státním svátkem napsal, jestli bych nejel na Labe, nemohl jsem odmítnout. Už delší dobu jsem plánoval, kam na ryby, když je volno a takhle jsem si mohl splnit jeden ze svých dalších cílů rybáře amatéra - podívat se na Labe.

V Úterý odpoledne jsme tedy vyrazili. Na místo jsme se dostali těsně před setměním, na poslední chvíli, za zbytku slunečního svitu jsme zakrmili, připravili pruty a doufali, že se ještě stihne ukázat nějaká ta ryba. Bohužel, klid u vody nenarušily ani ryby a tak nezbývalo než doufat, že ráno bude líp.

Ráno, ještě ve spacáku vážu PVAčka a hodne moc se přemlouvám, abych z vyhřátého spacáku vlezl do rosou zmáčené trávy. Chvíli po nahození mi ale zpříjemňuje vstávání krásný 6ti kilový šupináč. Moje první ryba z řeky. Moje první ryba z Labe. Opět nezklamala moje oblíbená příchuť boilies a tak jsem si mohl přidat do sbírky pár dalších fotek a příjemných zážitků. Ryba po vyfotografování samozřejmě putuje zpět do svého živlu a já vkládám naději do další kuličky.

Nekonečné čekání po třech hodinách přerušuje řev hlásiče. Jízda jak z učebnice. Kapr ten souboj bral nějak moc vážne:) a upaloval k druhému břehu řeky. Další "nové" zážitky - souboj s říčním kaprem opravdu stojí za to a touha po vítězství byla obrovská. Až na podruhé se mi podařilo vytáhnout bratránka ze spacáku, obout ho do holin a ověsit podběrákem. Po několika minutách je kapr na podložce, míra ukazuje 82cm a váha se zastavuje na 10ti kilogramech a něco málo drobných k tomu. V mé první "sezóně" moje druhá desítka! A první z Labe! :) Měl jsem radost. Měl jsem, mám a mít budu. Zbytek dne byl bez záběrů, bohužel. Ale zážitek si přeci jen odvážím a těším se, až se na tuto krásnou řeku opět vrátím.

Petrův Zdar!

Průměrná známka: 1,93

Komentář ke článku (0)

Jak jsem se vracel k rybařině

16.9.2011 NOVINKA Trvalý odkaz

O rybařině jsem vždycky věděl, že je to nádherný sport. Jako dítě mě s sebou táta brával na ryby, jezdili jsme na chatu na Nechranickou přehradu a mě se to zalíbilo tak, že jsem časem začal na ryby chodit sám. Začínal jsem na malých rybnících po sousedních vesnicích, s povolenkou tehdy za 10Kč/den:), ale to bylo časem málo a já chtěl víc.

Táta, tou dobou už nerybář, si tedy kvůli mě obnovil členství v MO, já se také stal členem ČRS a začal mě vozit po okolních rybnících a pískovnách. Pro mě to bylo něco nového. Možnost chytat na větších vodách, možnost chytit větší rybu. Jenže tátova pracovní vytíženost mu nedovolovala být u vody moc často a jezdit "někam dál", takže námi nejčastěji navštěvovaný revír byla Proboštská jezera a pískovny kolem. Ani nevím, jestli jsem tam někdy chytil rybu, přeci jen už je to 15let, ale myslím, že ani ne.

Pak přišlo období střední školy a fenoménu konce 20. století - počítačů. Tím pro mě rybařina skončila. Nejbližší vodu jsem měl 10km daleko a jediná možnost jak se tam dostat, byla na kole. Táta s rybařinou také přestal a já jsem období puberty proseděl u počítačů. Pravda, nyní mě to živí, ale kdyby to šlo vrátit zpět, neváhal bych. Ten čas šel využít určitě lépe a příjemněji... ale to je na jiné povídání.

Čas šel dál a zbytky mé rybářské výbavy se přikryté vrstvou prachu válely pod postelí. Někdy na jaře loňského roku (2010) jsem si začal říkat, že by bylo fajn se zase někdy podívat k vodě, odpočinout si, užít si klidu a možná si i chytit nějakou tu rybu. Navíc tehdejší přítelkyně se začala aktivně věnovat koňům a mě zkrátka chyběl nějaký ten sport, kterému bych se také věnoval. Jenže to byla jen slova a k ničemu z toho jsem se nedostal...

Letos na jaře se to ale zlomilo. 1.4.2011, na firemní akci na Orlíku. Bylo krásné počasí, tak jsem se šel podívat k nedaleké přehradě. Došel jsem ke sluncem prohřáté zátoce a první věc která mě napadla, nebylo nic jiného, než že by bylo fajn si tady posedět a zarybařit. Že mi to zkrátka chybí. Rozhodl jsem se na nic nečekat. Následující den jsem otočil barák vzhůru nohama a (naštěstí) našel starý rybářský lístek. Další cíl byl magistrát v Mladé Boleslavi, kde jsem si lístek obnovil a ještě ten den jsem se spojil s ekonomem MO v Benátkách nad Jizerou, který mi i ve svém volném čase ochotně vypsal povolenku. Za to mu patří velké díky, jinak bych to čekání asi nevydržel:)

A bylo to. Po 10ti letech opět člen ČRS a mohlo se jet na ryby:) Zlikvidoval jsem tuny prachu z mé staré rybářské výbavy a v tu chvíli jsem se sám sebe zeptal, jestli to myslím vážně, že s takovou hrůzou chci jet chytat ryby. Ale já v tu dobu k vodě prostě musel, ta touha nešla zastavit. Poté jsem byl samozřejmě nucen hromadu věcí vyměnit, dokoupit a hlavně - naučit se moderní kaprařině. Cesta to bude ještě dlouhá, ale věřím, že úspěšná. Ale o tom jindy:)

Petrův Zdar!

Průměrná známka: 1,00

Komentář ke článku (6)